Ironman Borówno - Polsko

Kdyby mi někdo začátkem roku řekl, že v letošní sezóně pojedu tři ironmany, pomyslela bych si hned, že je duševně nemocný. Původně jsem plánovala dokončit jen jeden dlouhý závod. Po mé premiéře v červnu v Otrokovicích však přišla možnost zúčastnit se dalších dvou dlouhých závodů, a protože jsem už trochu tušila o co jde a mám ráda nové výzvy, tak jsem neváhala a s účastí souhlasila.

Ve čtvrtek 2.9.2010 jsme se s Tomem a Jirkou vydali do Polska na Panasonic Evoia Triathlon, na náš poslední dlouhý závod sezóny. Po úmorné 12h cestě jsme večer dorazili do motelu, kde jsme měli zajištěné ubytování. Druhý den dopoledne jsme si projeli a proběhli trasy závodu a zaplavali jsme si bez neoprenu, teplota vody byla poměrně snesitelná :). Odpoledne následovala registrace s vyzvednutím startovních čísel, předání kol do depa, technická rozprava v polštině a námi dlouho očekávaná pastaparty. Pak už jen zpátky na ubytování a co nejdřív usnout...

Startovní výstřel zazněl přesně v 7:00, plavali jsme 4 okruhy s výběhem z vody, neopreny byly povoleny. Startovní pole se dost natáhlo. Skoro celou dobu jsem plavala sama, až ke konci se mi podařilo plavat posledních asi 600m s dalším plavcem. Celkový čas plavání 1:23:34. 

 Následovalo depo, kde se kvůli poměrně chladnému počasí většina závodníků raději pořádně oblékla. 

 V prvním okruhu (celkem 6) probíhalo vše hladce a podle plánu - to jsem ještě netušila, co se stane v druhém okruhu :(. Stačila chvilka nepozornosti a zhruba v polovině okruhu v části, kterou kluci nazvali městské kritérium jsem na křižovatce zřejmě špatně pochopila chlapce usměrňujícího dopravu a projíždějící závodníky. Zabočila jsem a až po 5km mi došlo, že jedu úplně jinam. Vůbec jsem nejdřív nechápala, jak se to mohlo stát. Vrátila jsem se na poslední křižovatku a ten kluk mi potvrdil, že sem zabočila blbě - prý na mě i volal. Po tomto zážitku sem byla dost naštvaná, původně jsem totiž plánovala útočit na čas pod 12 hodin - takhle to ale pro mě už nemělo smysl. Propadla sem se téměř na konec startovního pole, cítila jsem se fakt děsně. Myslela jsem si, že mě všechny závodnice předjely zatímco jsem kufrovala a jsou dávno někde přede mnou. Byla jsem smířená s pomalým časem, tak jsem to jen objížděla. Asi 5 km před koncem posledního okruhu najednou nevěřím vlastním očím - kolem mě projela závodnice Renata Gaweda. Renata mě povzbudila ať to nevzdávám, tak jsem se jí chytila a dojela s ní až do depa. Hned za námi do depa přijela ještě další závodnice Monika Tomys.

V depu jsem neměla potřebu se zdržovat, popadla jsem nejnutnější věci a rychle depo opustila. Holky měly depo dost pomalý. Plánem bylo: 1.si maraton užít, bez aspirace na dobrý čas, 2. utíct soupeřkám a udržovat si náskok. Běželi jsme 8 okruhů tam a zpět, měli jsme přehled o tom jak se závod vyvíjí. Náskok se mi udržet podařilo až do konce. V cíli jsem se nakonec objevila v čase 13:32. Až po nahlédnutí do výsledkové listiny jsem se dozvěděla, že holka, která přede mnou lezla z vody na kole vzdala a tak jsem tento IRONMAN VYHRÁLA!!!