Můj první ironman - Moraviaman 2010

Na tento závod jsem se moc těšila, ale měla z něj zároveň velký respekt. Profil celé trati jsem dobře znala, protože jsem tady vloni byla ve 3členné štafetě a mohla si všechny tři disciplíny ve zkrácené verzi vyzkoušet. Ale těžko říct jaké to bude běžet maraton po 180km na kole a 3,8km plavání...

Do Otrokovic jsme dorazili v pátek odpoledne s Lenkou a Tomem. Ubytování jsme měli zajištěno v místě startu. Zabydleli jsme se a po prezentaci s rozpravou jsme ještě s pár dalšíma klukama vyrazili do nedaleké hospůdky na večeři. Spát jsme šli kolem půl 11.

Ráno si každý z nás připravil svou oblíbenou snídani a poté následovala příprava věcí do depa. Rovnám si svoje věci na určené místo a zjištuji, že mi chybí kšiltovka na běh. To je vzhledem k dnešnímu počasí dost velkej průšvih, už ale není čas to rešit (po závodě se ukázalo, že ji měl mezi svýma věcma na pokoji Aleš - fakt nechápu jak se tam dostala).

Pak už se jen se na pokoji nasoukat do neoprenu a hurá na start.

Plavali se 3 okruhy kolem 4 bójek, v každém okruhu výběh z vody. Voda byla poměrně teplá. První okruh a část druhého se mi dařilo viset za někým, zbytek jsem plavala sama. Ke konci mého druhého okruhu se kolem mě prohnal Tomáš M. a chvíli po něm i Tom (oba mě předplavali o kolo).

Po uplavání 3,8km následoval běh do depa. Tam rychle svléknout neopren, a vyrazit na cyklistickou časovku na 180km v 6 okruzích. První 3 okruhy se mi jelo dobře, ve čtvrtém pak začal zesilovat vítr a kopce se zdály čím dál prudší. V předposledním okruhu se navíc začalo ozývat při záběru mé pravé koleno, tak jsem pro jistotu ještě zvolnila. Bylo mi jasný, že se musím taky soustředit na výživu aby mi pak na běhu nedošlo. V průběhu 2 banány, 2 musli tyčky, 2 milkyway, 1 magneslife, každý kolo po 3tab AC Salts, voda, ionťák. 

Následovalo druhé depo. Rozběhla jsem se překvapivě lehce a koleno hned bolet přestalo. Trochu mě rozhodilo, že jsem neměla svou oblíbenou kšiltovku, tak jsem aspoň nasadila sluneční brýle. Běžela jsem s mp3. Zezačátku jsem zvolila příliš rychlý písničky, a tak jsem po prvních 3km radši přepla na ozkoušený skladby z tréninku ZDV :). Má strategie na běh byla jednoduchá, nepřepálit první půlku a pak se uvidí (pokud bude vše ok tak ve 4.kole zrychlit). Zajímavá věc se stala ke konci 3. okruhu, kdy jsem najednou začala mít ohromnou radost a super pocit (paradoxně mě trochu taky mrzelo, že už vlastně poběžím naposledy a už bude konec). Občerstvovačky jsem procházela a střídala na nich ionťák a kofolu, k tomu skoro vždycky meloun, 3tabs AC Salts každý kolo. Naštěstí se za celou dobu běhu nedostavily obávané křeče ani jiné zdravotní komplikace a tak jsem zvládla maraton za 4:07 (můj druhý nejlepší čas na maraton vůbec).

V cíli na mě čekala Lenka (po celou dobu závodu mi pomáhala s občerstvením a natíráním opal. krémem :)) a Tomáš - můj trenér. Byl to skvělý pocit, který se moc nedá popsat slovy. Po doběhu jsem se překvapivě cítila úplně v pohodě (ten pocit se trochu změnil s ledovou sprchou na našem ubytování). Počkali jsme na doběhnutí dalších závodníků a po půlnoci jsme se dočkali vyhlášení výsledků. Se svým časem 12:27:15,9 jsem se překvapivě umístila 4. celkově mezi ženami a 1. v kategorii do 29 let :). Po vyhlášení jsme vyrazili domů.

 Závěrem dodám snad jen to, že to byl naprosto perfektně zorganizovaný závod se skvělou atmosférou. Všechno bylo vychytaný do detailu. Jsem moc ráda, že jsem závod dokončila a doufám, že se na start postavím i příští rok.